Inflace a budoucnost Vašich úspor

30. 6. 2020, Blog, investování

Jak se nestát chudým

Stále častěji se setkávám - a zřejmě to nebude jen můj pocit, s různými tvrzeními, které jsou často jen výkřiky odvolávajícími se na různé mýty. Co je cílem autorů nevím, ale domnívám se, že mohou pozdržet a v horším případě až zadržet rozhodnutí lidí o zabezpečení sebe a o nakládání se svými osobními financemi. Tímto mohou lidi velmi poškodit a některé dokonce "uvrhnout" do chudoby. 

Budu se proto v tomto článku věnovat otázkám inflace a sociálního zabezpečení.  

Komentáře v grafech a grafy jsou v EUR měně.

Inflace

Inflace ve své podstatě není nic jiného, než že si za stejné množství peněz po určitém čase, dokážete koupit už jen méně zboží a služeb. Nebo ještě jednodušší definice - " že všechno zdražuje". 

Důležitou protiváhou inflace je sledování růstu mezd - protože kromě cen, rostou i platy. Někdy rostou rychleji než inflace - roste i životní úroveň a někdy je to zase pomaleji. Životní úroveň roste, nebo si za svou mzdu můžete koupit více, i navzdory rostoucím cenám. 

Jak to vypadalo v čase je vidět z tabulky, ale zda se máme lépe, to se dá pochopit z grafu - máme se lépe.  


Příklad

Dovolím si ještě příklad - pro někoho k zamyšlení, pro někoho na lepší pochopení (uvěření) a pro někoho - "...tak to přeskočte." 

Častým mýtem je výrok: "Za socialismu jsem měl za dvě koruny litr mléka, dnes stojí v přepočtu 15 korun!" Právě tímto prohlášením někteří jednotlivci oponují, že spořit nemá smysl, i tak všechno zdražuje a všichni se také tak máme špatně.  

 Ten výrok je pravdivý, ale chybí mu kontext, a závěry z něj jsou proto mylně odvozen. Za průměrnou mzdu jste mohli za socialismu (v r. 1989 byla 104.30 EUR) nakoupit 1 571 litrů mléka (mléko přitom byla státem dotovaná komodita). Dnes za průměrnou mzdu (1Q / 2020 = 1 086 Eur) koupíte 1810 litrů mléka (cena 0,6 Eur za mléko v automatu, protože krabicové je "humus". Toto mléko je přitom plnotučné na rozdíl od 2 korunového ze socialismu).  

Proč se zabývat inflací, když růst mezd její působení v podstatě maže, dokonce se máme ještě lépe než v minulosti? 

Kvůli budoucnosti!

Nedá se žít - jak se lidově říká "Z ruky do huby", i když tak zřejmě žije mnoho lidí. Rozumné je mít vytvořenou nějakou rezervu pro případ neočekávaných událostí - nemusíme jít daleko - Corona virus 2020 a pak je důležité tvořit si rezervu na období, kdy nebudeme ekonomicky aktivní (ztráta práce, nemoc, stáří...) Problémem rezervy je? - vypůjčit si předchozí příklad - pokud byste si tu průměrnou mzdu z roku 1989 odložily jako hotovost , dnes byste za ni koupili pouze necelých 174 litrů mléka .   

Představte si, že byste ty peníze investovali (což by samozřejmě pro občana ČSSR v té době nebylo jednoduché) například do index u S & P 500. Průměrnou mzdu byste 17. 11. 1989 změnili za 210 USD a za ně získali při ceně indexu 341,6099 USD za akcii, 0,614 kusu akcií indexu. Dnes, 18. 6. 2020 stojí jedna akcie indexu 3 113,49 USD. Pokud byste ji tedy prodali, získali byste 1 912 USD, čili 1 702 Eur (oproti původním 104 Eur) - čili peníze by hodnotu neztratily, právě naopak, ještě by se jejich hodnota, ale i kupní síla zvýšila.      

Samozřejmě to není tak jednoduché, ale příklad je dobrý kvůli představě. Je důležité nenechat věcem volný průběh, ale plánovat a rozumně s osobními financemi nakládat.  

Vliv inflace na úspory

Mnoho lidí peníze má a mělo. Cíl jak je použít často nemají - jsou to peníze tzv. „na horší časy“. Mnoho lidí peníze dostává ať už z výročních životních pojistek nebo ze stavebních spoření či jako dědictví. Také často nemají finanční (časový) plán - ale to je chyba. Inflace je totiž pro tyto úspory neviditelný zabiják. Dovolil jsem si proto vliv inflace na úspory přenést do grafu (níže) a asi komentář ani není nutný.    

Samozřejmě, že nikdo nedrží peníze doma v hotovosti (tedy doufám), ale má je alespoň na termínovaném účtu. To je samozřejmě dobré řešení pokud víte, že tyto peníze budete potřebovat brzy na něco utratit. Bohužel ze zkušenosti ale vím, že mnoho klientů využívá dvouleté termínované účty, ale o dva roky peníze nepotřebují a znovu je uloží na dvouletý termínovaný vklad.  

Důvodem může být neznalost lepších řešení, obava ze ztráty peněz způsobená zkreslenými informacemi o investování, nebo potřeba pocitu, že jsou peníze snadno dostupné. Pokud má klient požadavek, že peníze nebude dva roky potřebovat, ale pak plánuje jejich použití, je dvouletý termínovaný účet řešením, které mu také nabídnu. Pokud je ale nebude potřebovat čtyři roky, pak už ne. 

Důvod je zřejmý z grafu níže. Oranžová linka reprezentuje vklad 10 000 Eur plus zisk z úroků, čili nominální hodnotu peněz po 15 letech vkladů na dvouletých termínovaných účtech, ale modrá linka představuje jejich reálnou hodnotu, tedy po odečtení inflace.   

Pravda je však o poznání horší, protože pro naše zákony výnos z úroků představuje 3 976 Eur, náleží státu daň z tohoto výnosu ve výši 755,44 Eur. Reálná hodnota peněz, které máte je proto 10 524 Eur - 755,44 Eur = 9 768,56 Eur. Takže si za své peníze dokážete reálně koupit méně, než před 15 lety.      

Správná interpretace příkladu není, že nemáte mít úspory. Správná interpretace však je, že s nimi musíte správně nakládat. Finanční matematiku a investiční nástroje nepotřebujete detailně znát, to je úkolem lidí, kteří se investičním poradenstvím živí, ale pokud vynaložíte přiměřené úsilí, správné řešení najdete.  

Stačí se zamyslet, kolik úsilí jste museli vynaložit na získání těchto úspor. Jejich zpráva nevyžaduje tolik úsilí, ale nechat tomu volný průběh není dobré.

Jak vytvořit úspory

Bez ohledu na to, zda úspory máte, nebo ne, je třeba tvořit další. Pokud ne pro jiný důvod (a jejich dost) tak minimálně pro důvod důchodového zabezpečení.

Ne jednou můžete slyšet - 40 let jsem odpracoval, tak se o mě přece stát musí postarat. No musí, ale do jaké míry? Bohužel, protože o důchodech prakticky rozhodují politici, jejich střetům zájmu je potřeba znovuzvolení, proto si nepřiměřenými opatřeními naklánějí důchodců, avšak na úkor rostoucího státního dluhu a na úkor důchodců, který do důchodu půjdou o 20 či 30 let.    

Za socialismu se důchodci měli lépe než dnes - není vůbec pravda, i když takový mýtus je rozšířen. Pravda je, že i za socialismu byly velké sociální rozdíly. Jak vyplynulo z výzkumu konzervativního institutu MR Štefánika, a ž 23 % důchodců mělo příjem pod hranicí sociálního minima. 

Vývoj reálných důchodů odráží i graf níže převzat z uvedeného výzkumu, jakož i tabulka pod grafem, co si důchodce mohl za své úspory koupit tehdy a dnes.  

Tyto mýty - tedy např. o tom, že důchodci se měli lépe, a že se o nás postará stát, či mýty, že řešení situace neexistuje; tyto tedy mohou mnoho lidí odradit od potřeby věc systémově řešit.   

Ani socialističtí důchodci se neměli lépe a mezi důchody byly rozdíly. A ty nejenom byly, ale také jsou a budou. Bohužel, důchodový systém je více postaven na míře solidarity, než na zásluhovosti. Proto pokud má někdo dnes velké příjmy, mnohem větší než průměrné, jeho důchod mnohem větší než průměrný nebude. Pokud má někdo příjem mnohem nižší než průměrný (1 086 Eur dnes), jeho důchod bude rozhodně nižší než průměrný (484,18 Eur dnes).     

Kámen úrazu je ale úplně jinde. Poměr současných průměrných důchodů k průměrné mzdě je neudržitelný! Dnes je 44,6% - tedy průměrný důchod je 44,6 % průměrné mzdy (socialistický byl přes 50 %), ale ten náš bude pravděpodobně pod 30 %. 

Proč je to tak si řekneme v pokračování tohoto článku, pokud tedy o pokračování bude zájem a později se dostaneme k řešení problému. Není vůbec složitý, ale potřebujete plánovat a rozumně nakládat se svými osobními financemi.     

Rozumně hospodařit se svými osobními financemi není složité, ale určité úsilí to vyžaduje.

Autor článku: Ondřej Faith, Investiční analytik Universal maklérsky dom

POKUD VÁS ČLÁNEK ZAUJAL A CHCETE SE PORADIT, NEVÁHEJTE NÁS KONTAKTOVAT

kraj
DĚKUJEME, VAŠE ZPRÁVA BYLA ODESLÁNA...
PŘI ODESÍLÁNÍ ZPRÁVY DOŠLO K CHYBĚ...
NOVINKY

Proč aktualizovat staré smlouvy odpovědnostního pojištění?
OBČANSKÁ ODPOVĚDNOST Oblastí, kterou by měl mít každý dospělý občan vyřešenu, je „dostatečné“ krytí občanské odpovědnosti a také krytí odpovědnosti z vlastnictví nemovitosti. Pokud lidé využívají dříve uzavřené smlouvy (dle starého občanského zákona), mohou mít rozsah krytí a pojistné podmínky pro dnešní dobu již nedostatečné. Nová pojistná smlouva dle nového znění občanského zákona Zákon č. 89/2012 Sb., účinný od 1. 1. 2014) jim nabídne odpovídající pojistné krytí a dostatečný rozsah pojistných podmínek. Na co si dát určitě pozor u starých pojistných smluv? 1) Nízké limity Často se lze setkat s tím, že lidé sice nějakou občanskou odpovědnost mají uzavřenu v pojistné smlouvě, ale limity jsou velmi nízké. Pokud byly smlouvy uzavřeny ještě v době, kdy platil starý občanský zákoník, nemusejí pokrývat všechny škody, které by aktuálně mohly nastat. Do takové kategorie může patřit plnění např. v případě psychické újmy. 2) Snižující se limity u různých případů plnění Dnes je u řady pojišťoven běžný limit na plnění v jedné výši například 10 / 20 / 50 milionů Kč. Na starých typech odpovědnostních pojistek jsou limity pro případ plnění způsobené škodou na zdraví, majetku či finanční škodou různé – například ve formátu 2 / 1 / 0,5 milion Kč. To může znamenat v okamžiku pojistné události bohužel nemilé životní situace. 3) Hrubá nedbalost V dnešní době již existuje možnost zřídit si občanskou odpovědnost, která nemá ve výluce z rozsahu pojistného krytí takzvanou hrubou nedbalost, což většina, a to nejen u starých odpovědnostních pojistek, právě ve výluce z pojistného plnění obsahuje. 4) Územní platnost U starých odpovědnostních pojistek se setkáváme také s územní platností například pouze v rámci České republiky. U nových odpovědnostních pojistek často platí územní platnost po celé Evropě. 5) Regresní nároky zdravotní pojišťovny Ne všechny starší typy odpovědnostních smluv umějí automaticky zaplatit škodu, která vznikne kupříkladu zdravotní pojišťovně poškozené osoby. Aby v takovém případě pojištění zafungovalo, je potřeba, aby byl krytý právě i regresní nárok zdravotní pojišťovny. 6) Nájemní bydlení U lidí, kteří bydlí v nájmu, se lze často setkat s tím, že jejich pojištění odpovědnosti se nevztahuje na škody způsobené nájemníkem?! 7) Odpovědnost z vlastnictví nemovitosti Obzvláště u starých pojistných smluv je nutné zjistit, zda mají lidé automaticky tuto odpovědnost pojištěnu v rámci občanské odpovědnosti, nebo je potřeba tohle riziko připojistit zvlášť. Toto riziko by měli řešit nejen majitelé rodinných domů, ale také majitelé bytových jednotek. Škoda, která může vzniknout kvůli vlastnictví takového bytu, totiž může poškodit celý bytový dům (již jsme v historii zaznamenali výbuch plyny a demolici celého BYTOVÉHO domu); a je tedy vhodné toto riziko řešit v dostatečných pojistných částkách. ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNANCE VŮČI ZAMĚSTNAVATELI Pojďme se podívat i na odpovědnostní pojistky zaměstnance vůči zaměstnavateli a důvody, proč je vhodná aktualizace i těchto pojistných smluv. 1) Změna příjmu Jak všichni víme, zaměstnavatel má při vzniklé škodě ze zákona nárok vymáhat po zaměstnanci 4,5 násobek jeho mzdy. Mzdy se však neustále vyvíjejí (rostou), a tudíž by si lidé měli pohlídat, zda jejich aktuální nastavení limitu (nastavení pojistné částky) u tohoto odpovědnostního pojištění dosahuje právě výše 4,5 násobku jejich mzdy. 2) Změna pracovní pozice či náplně práce Může se také stát, že zaměstnanci začne nově využívat služební auto a domnívá se, že se jeho dříve uzavřená pojistná smlouva zaměstnanecké odpovědnosti automaticky vztahuje i na oblasti související s používáním služebního vozidla?! To ovšem nemusí být pravda, a proto je potřeba toto ověřit a případně odpovědnostní pojištění rozšířit o krytí škod na služebním vozidle. Pokud se zaměstnanec nově stane například profesionálním řidičem nebo se jeho náplň práce rozšíří o práce s vysokozdvižným vozíkem, mostovými jeřáby a podobně, je potřeba prověřit, zda se stávající rozsah pojištění vztahuje i na tyto pracovní činnosti?! 3) Křížová odpovědnost Pokud je někdo zaměstnán v rodinné firmě a má sjednánu zaměstnaneckou odpovědnost, musí mít smlouvu nastavenu tak, aby kryla i riziko křížové odpovědnosti. Pozor, tento druh krytí nenabízí na trhu všechny pojišťovny. 4) Spoluúčast V praxi se občas lze setkat se zaměstnancem, který sice odpovědnostní pojistku má, ale spoluúčast je na této smlouvě pouze ve výši například 30 % z každé pojistné události. Aktualizací pojistné smlouvy lze dosáhnout nižší spoluúčasti, např. 10 % nebo třeba 1000 Kč. 5) Územní platnost Na starších smlouvách je většinou nastavena územní platnost Česká republika. Pokud ale výrobek, na němž se zaměstnanci pracovně podílejí, opustí hranice ČR, je potřeba mít v pojištění nastavenu územní platnost Evropa, popřípadě Svět. V případě, že potřebujete pomoct nebo chcete konzultovat možnosti Vašich pojistných SMLUV, potom nás neváhejte kontaktovat, my pro Vás rádi provedeme REVIZI Vašich pojistných smluv. #KdyzPotrebujetePomoct" class="wysiwyg-hashtag">#KdyzPotrebujetePomoct  Autor článku: Ing. Martin Kristl - Odborný garant ...

 čti více
POJIŠTĚNÍ OSOB

Na co se v období koronaviru vztahuje cestovní pojištění
Milé kolegyně, milí kolegové, vzhledem k situaci způsobené koronavirem, vydaly naše partnerské pojišťovny v cestovním pojištění svá stanoviska a doporučení. V tomto textu jsem pro vás shrnul nejpodstatnější body. Léčebné náklady Pokud se pojištěný během cesty v zahraničí nakazí virem a vzniknou mu v zahraničí náklady na léčbu, případně jej bude potřeba z tohoto důvodu hospitalizovat či přepravit do vlasti, má nárok na proplacení těchto nákladů. V případě, že pojištěný je vycestován a místní epidemie ohrožuje konkrétně jeho tělesnou bezpečnost v zahraničí a tím je jednoznačně dáno, že v cestě nelze pokračovat a zároveň Ministerstvo zahraničních věcí ČR vyhlásí varování před cestou do zasažené země nebo oblasti, je toto důvod k přerušení cesty.  Tehdy má pojištěný nárok na proplacení nákladů způsobených zpáteční cestou, jestliže má zakoupené cestovní pojištění s krytím storno/přerušení cesty. V případě, že pojištěný nebude moci ze zdravotních důvodů použít původně plánovaný dopravní prostředek, zpětnou přepravu mu pojišťovna může zajistit přiměřeným dopravním prostředkem. Vzhledem ke zrušení mezinárodní vlakové i autobusové dopravy na vstupu do ČR zbývá už jen přeprava auty. Prodloužení pojištění V případě, že se pojištěnému plánovaný pobyt v zahraničí prodlouží z důvodu karantény, zrušení nebo přeložení plánovaného odjezdu dopravního prostředku, pojišťovna může poskytnout bezplatné prodloužení krytí léčebných nákladů po celou dobu pobytu až do návratu do České republiky. K prokázání nároku na prodloužení pojištění třeba potvrzení o karanténě ze zasažené oblasti. Pojišťovna zároveň klientům poskytne právní pomoc související s uplatněním těchto nároků. Pokud se však pojištěný nakazí v zemi, do které vycestoval až po tom, jak naše Ministerstvo zahraničních věcí nedoporučovalo do této země cestovat, nárok na proplacení nákladů na hospitalizaci, léčbu či prodloužení pojištění nebo zajištění náhradní dopravy mít nemusí. Karanténa Náklady vzniklé v souvislosti s karanténou běžně nejsou v cestovním pojištění kryté. Pokud je klient v Čechách v době plánovaného odjezdu v karanténě a tím nemůže nastoupit na plánovanou cestu, může to být důvod pro uhrazení stornopoplatků z pojištění storna. V takovém případě může pojišťovna postupovat jako kdyby byl klient hospitalizován. Závěrečné doporučení Každopádně klientům doporučujeme, aby ctili zásady předběžné opatrnosti a potenciálně rizikovým oblastem se vyhýbali, protože v případě mimořádné situace může být technicky náročné zajistit potřebnou zdravotní asistenci (například při nutnosti repatriace klienta do Česka s ohledem na současná zvýšená bezpečnostní opatření na státních hranicích). Autor článku: Pavol Michalec, Odborný garant pro neživotní pojištění...

 čti více
INVESTOVÁNÍ

Inflace a budoucnost Vašich úspor
Jak se nestát chudým Stále častěji se setkávám - a zřejmě to nebude jen můj pocit, s různými tvrzeními, které jsou často jen výkřiky odvolávajícími se na různé mýty. Co je cílem autorů nevím, ale domnívám se, že mohou pozdržet a v horším případě až zadržet rozhodnutí lidí o zabezpečení sebe a o nakládání se svými osobními financemi. Tímto mohou lidi velmi poškodit a některé dokonce "uvrhnout" do chudoby.  Budu se proto v tomto článku věnovat otázkám inflace a sociálního zabezpečení.   Komentáře v grafech a grafy jsou v EUR měně. Inflace Inflace ve své podstatě není nic jiného, než že si za stejné množství peněz po určitém čase, dokážete koupit už jen méně zboží a služeb. Nebo ještě jednodušší definice - " že všechno zdražuje".  Důležitou protiváhou inflace je sledování růstu mezd - protože kromě cen, rostou i platy. Někdy rostou rychleji než inflace - roste i životní úroveň a někdy je to zase pomaleji. Životní úroveň roste, nebo si za svou mzdu můžete koupit více, i navzdory rostoucím cenám.  Jak to vypadalo v čase je vidět z tabulky, ale zda se máme lépe, to se dá pochopit z grafu - máme se lépe.   Příklad Dovolím si ještě příklad - pro někoho k zamyšlení, pro někoho na lepší pochopení (uvěření) a pro někoho - "...tak to přeskočte."  Častým mýtem je výrok: "Za socialismu jsem měl za dvě koruny litr mléka, dnes stojí v přepočtu 15 korun!" Právě tímto prohlášením někteří jednotlivci oponují, že spořit nemá smysl, i tak všechno zdražuje a všichni se také tak máme špatně.    Ten výrok je pravdivý, ale chybí mu kontext, a závěry z něj jsou proto mylně odvozen. Za průměrnou mzdu jste mohli za socialismu (v r. 1989 byla 104.30 EUR) nakoupit 1 571 litrů mléka (mléko přitom byla státem dotovaná komodita). Dnes za průměrnou mzdu (1Q / 2020 = 1 086 Eur) koupíte 1810 litrů mléka (cena 0,6 Eur za mléko v automatu, protože krabicové je "humus". Toto mléko je přitom plnotučné na rozdíl od 2 korunového ze socialismu).   Proč se zabývat inflací, když růst mezd její působení v podstatě maže, dokonce se máme ještě lépe než v minulosti?  Kvůli budoucnosti! Nedá se žít - jak se lidově říká "Z ruky do huby", i když tak zřejmě žije mnoho lidí. Rozumné je mít vytvořenou nějakou rezervu pro případ neočekávaných událostí - nemusíme jít daleko - Corona virus 2020 a pak je důležité tvořit si rezervu na období, kdy nebudeme ekonomicky aktivní (ztráta práce, nemoc, stáří...) Problémem rezervy je? - vypůjčit si předchozí příklad - pokud byste si tu průměrnou mzdu z roku 1989 odložily jako hotovost , dnes byste za ni koupili pouze necelých 174 litrů mléka .    Představte si, že byste ty peníze investovali (což by samozřejmě pro občana ČSSR v té době nebylo jednoduché) například do index u S & P 500. Průměrnou mzdu byste 17. 11. 1989 změnili za 210 USD a za ně získali při ceně indexu 341,6099 USD za akcii, 0,614 kusu akcií indexu. Dnes, 18. 6. 2020 stojí jedna akcie indexu 3 113,49 USD. Pokud byste ji tedy prodali, získali byste 1 912 USD, čili 1 702 Eur (oproti původním 104 Eur) - čili peníze by hodnotu neztratily, právě naopak, ještě by se jejich hodnota, ale i kupní síla zvýšila.       Samozřejmě to není tak jednoduché, ale příklad je dobrý kvůli představě. Je důležité nenechat věcem volný průběh, ale plánovat a rozumně s osobními financemi nakládat.   Vliv inflace na úspory Mnoho lidí peníze má a mělo. Cíl jak je použít často nemají - jsou to peníze tzv. „na horší časy“. Mnoho lidí peníze dostává ať už z výročních životních pojistek nebo ze stavebních spoření či jako dědictví. Také často nemají finanční (časový) plán - ale to je chyba. Inflace je totiž pro tyto úspory neviditelný zabiják. Dovolil jsem si proto vliv inflace na úspory přenést do grafu (níže) a asi komentář ani není nutný.     Samozřejmě, že nikdo nedrží peníze doma v hotovosti (tedy doufám), ale má je alespoň na termínovaném účtu. To je samozřejmě dobré řešení pokud víte, že tyto peníze budete potřebovat brzy na něco utratit. Bohužel ze zkušenosti ale vím, že mnoho klientů využívá dvouleté termínované účty, ale o dva roky peníze nepotřebují a znovu je uloží na dvouletý termínovaný vklad.   Důvodem může být neznalost lepších řešení, obava ze ztráty peněz způsobená zkreslenými informacemi o investování, nebo potřeba pocitu, že jsou peníze snadno dostupné. Pokud má klient požadavek, že peníze nebude dva roky potřebovat, ale pak plánuje jejich použití, je dvouletý termínovaný účet řešením, které mu také nabídnu. Pokud je ale nebude potřebovat čtyři roky, pak už ne.  Důvod je zřejmý z grafu níže. Oranžová linka reprezentuje vklad 10 000 Eur plus zisk z úroků, čili nominální hodnotu peněz po 15 letech vkladů na dvouletých termínovaných účtech, ale modrá linka představuje jejich reálnou hodnotu, tedy po odečtení inflace.    Pravda je však o poznání horší, protože pro naše zákony výnos z úroků představuje 3 976 Eur, náleží státu daň z tohoto výnosu ve výši 755,44 Eur. Reálná hodnota peněz, které máte je proto 10 524 Eur - 755,44 Eur = 9 768,56 Eur. Takže si za své peníze dokážete reálně koupit méně, než před 15 lety.       Správná interpretace příkladu není, že nemáte mít úspory. Správná interpretace však je, že s nimi musíte správně nakládat. Finanční matematiku a investiční nástroje nepotřebujete detailně znát, to je úkolem lidí, kteří se investičním poradenstvím živí, ale pokud vynaložíte přiměřené úsilí, správné řešení najdete.   Stačí se zamyslet, kolik úsilí jste museli vynaložit na získání těchto úspor. Jejich zpráva nevyžaduje tolik úsilí, ale nechat tomu volný průběh není dobré. Jak vytvořit úspory Bez ohledu na to, zda úspory máte, nebo ne, je třeba tvořit další. Pokud ne pro jiný důvod (a jejich dost) tak minimálně pro důvod důchodového zabezpečení. Ne jednou můžete slyšet - 40 let jsem odpracoval, tak se o mě přece stát musí postarat. No musí, ale do jaké míry? Bohužel, protože o důchodech prakticky rozhodují politici, jejich střetům zájmu je potřeba znovuzvolení, proto si nepřiměřenými opatřeními naklánějí důchodců, avšak na úkor rostoucího státního dluhu a na úkor důchodců, který do důchodu půjdou o 20 či 30 let.     Za socialismu se důchodci měli lépe než dnes - není vůbec pravda, i když takový mýtus je rozšířen. Pravda je, že i za socialismu byly velké sociální rozdíly. Jak vyplynulo z výzkumu konzervativního institutu MR Štefánika, a ž 23 % důchodců mělo příjem pod hranicí sociálního minima.  Vývoj reálných důchodů odráží i graf níže převzat z uvedeného výzkumu, jakož i tabulka pod grafem, co si důchodce mohl za své úspory koupit tehdy a dnes.   Tyto mýty - tedy např. o tom, že důchodci se měli lépe, a že se o nás postará stát, či mýty, že řešení situace neexistuje; tyto tedy mohou mnoho lidí odradit od potřeby věc systémově řešit.    Ani socialističtí důchodci se neměli lépe a mezi důchody byly rozdíly. A ty nejenom byly, ale také jsou a budou. Bohužel, důchodový systém je více postaven na míře solidarity, než na zásluhovosti. Proto pokud má někdo dnes velké příjmy, mnohem větší než průměrné, jeho důchod mnohem větší než průměrný nebude. Pokud má někdo příjem mnohem nižší než průměrný (1 086 Eur dnes), jeho důchod bude rozhodně nižší než průměrný (484,18 Eur dnes).      Kámen úrazu je ale úplně jinde. Poměr současných průměrných důchodů k průměrné mzdě je neudržitelný! Dnes je 44,6% - tedy průměrný důchod je 44,6 % průměrné mzdy (socialistický byl přes 50 %), ale ten náš bude pravděpodobně pod 30 %.  Proč je to tak si řekneme v pokračování tohoto článku, pokud tedy o pokračování bude zájem a později se dostaneme k řešení problému. Není vůbec složitý, ale potřebujete plánovat a rozumně nakládat se svými osobními financemi.      Rozumně hospodařit se svými osobními financemi není složité, ale určité úsilí to vyžaduje. Autor článku: Ondřej Faith, Investiční analytik Universal maklérsky dom...

 čti více
Potřebujete pomoct?
+ 420 266 710 013
síť poboček
kontakt

e-mail: info@umd.cz
Potřebujete pomoct?: + 420 266 710 013
tel: + 420 266 710 013
+ 420 725 543 782

Odpovědná osoba pro potřeby GDPR:
Ing. Juraj Lanc
tel: +421 908 865 401
e-mail: zodpovednaosoba@universal.sk

PORTOS LOGIN

WEBMAIL