Koučink jako forma pomoci, když si sám nevím rady

4. 6. 2020, Blog, novinky

Milí čtenáři,

čím dál tím častěji lidé bojují s vícerými životními překážkami, se kterými si nevědí rady. Pomoci jim však může i šikovný kouč, který je dokáže navést na správnou cestu. Ale co vlastně koučink je? Proč je dnes tak populární? A jaký je jeho význam? Odpovědi najdete v blogu od Moniky Slavíkové, regionální ředitelky společnosti Universal maklersky dom a transformační koučky.

Jsou dny, kdy je nám fajn. Máme dobrý pocit z toho, co jsme v takový den udělali, co se událo nebo jak jsme se zabavili. Zažíváme chvíle štěstí, radosti a pohody. 

A pak jsou dny a chvíle, kdy se věci kazí, nevyvíjejí se tak jak chceme, jsme z toho nervózní, napjati, nespokojeni. Možná si tehdy řekneme: "To přejde a opět bude dobře."

Co s tím, když to dlouho trvá a chvil nespokojenosti je stále víc než těch, když jsme spokojeni? 

V jaké oblasti? V jakékoli, ať už je to v práci, doma, při trávení volného času, ve vztazích, ve financích.

Dejme si pár otázek k zamyšlení:

1. Co s tím, když moje nespokojenost sama neustupuje?

a / Smířit se s tím, nechám to na osud, co má být, ať je.

b / Všímám si svou nespokojenost a chci tento stav změnit.

2. Kdo mi s tím pomůže?

a / Zvládnu to sám, nikoho k tomu nepotřebuji.

b / Pomůže mi někdo z mých blízkých.

c / Vyhledám pomoc - nestrannou osobu.

3. Jakou nestrannou osobu mám vyhledat?

a / Kouč - bude mě doprovázet, abych našel řešení na mou situaci, uviděl možnosti a zdroje na aplikování těchto řešení do budoucna a tak změnu uskutečnil.

b / Mentor - předá mi své zkušenosti, bude mě poučovat a dávat zpětnou vazbu.

c / Terapeut - bude se mnou zjišťovat, co se mi v minulosti stalo, abych to věděl přijmout.

d / Poradce - poradí mi v oblasti, ve které je specialistou, co je vhodné dále dělat.

4. Která forma pomoci mi vyhovuje víc?

a / Chci dostat radu. 

b / Chci vědět zkušenosti jiných. 

c / Chci se vrátit do minulosti a dozvědět se, proč se mám nyní takto, abych to věděl přijmout. 

d / Chci najít vlastní řešení své situace a objevit své zdroje na realizaci změny.

Lidé jsou různí, jedním vyhovuje to, jiným něco jiného. Nacházíme se v jedinečných situacích. Ten, kdo chce objevit vlastní sílu k řešení své situace a chce jít dopředu, toho může doprovázet na jeho cestě kouč. Nebude mu radit, posuzovat ho ani hodnotit, proč je nespokojený. V procesu koučování bude jeho partnerem. Kouč mu pomůže nacházet potenciál ke změně a k jeho růstu, aby mu bylo lépe. Aby věci, které chce udělat, se pro něj staly možné a realizovatelné. Pomůže mu vidět situaci z jiné perspektivy a tím zjistit, že existují i jiné cesty než v budoucnu postupovat ve svém životě dál.

Mnohokrát člověk sám tyto cesty nezpozoruje, protože je velmi pohlcen tím, o čem si myslí, že je příčinou jeho nespokojenosti. Jiná nestranná osoba - kouč, mu pomůže vystoupit ze "začarovaného kruhu" a vědomě se pohnout vpřed.

Pak člověk dokáže měnit to, o čem jen vyprávěl, že změnit chce, aby prožíval více chvil, kdy se cítí šťastně, vděčně a je mu dobře.
Autorka článku: Monika Sláviková, RŘ Prešov Universal makléřský dům a transformační koučka

POKUD VÁS ČLÁNEK ZAUJAL A CHCETE SE PORADIT, NEVÁHEJTE NÁS KONTAKTOVAT

kraj
DĚKUJEME, VAŠE ZPRÁVA BYLA ODESLÁNA...
PŘI ODESÍLÁNÍ ZPRÁVY DOŠLO K CHYBĚ...
NOVINKY

Prokrastinace nebo zítra, zítra, jen ne dnes
Vážení čtenáři, máme za sebou čtyři blogy od kolegyně Moniky Slavíkové z řad společnosti Universal maklérsky dom a.s. Dnes Vám přinášíme v pořadí již pátý blog, ve kterém se budeme věnovat prokrastinaci. Protože jak se říká: "Zítra, zítra, jen ne dnes, říká každý lenivec." Je ale prokrastinace fyzická nebo naopak psychická záležitost? Více nám o tom poví naše kolegyně, Monika. #kdyzpotrebujetepomoct" class="wysiwyg-hashtag">#kdyzpotrebujetepomoct jsme tu pro Vás. Téměř každý člověk prokrastinuje. Je to odkládání nebo odsouvání povinností na později. Někdo to vnímá jako moderní nemoc, jiný zase tvrdí, že je stará, jako lidstvo samo. Když člověk prokrastinuje, ztrácí energii a nabývá pocit viny. Je naučitelná, ale naopak i odučitelná. Je důležité si uvědomit a všímat, jak se prokrastinace projevuje u nás samotných. Jakou má podobu a intenzitu. Právě v tomto období, kdy máme změněný režim dne, způsob práce, způsob zajišťování svých každodenních potřeb, změnu trávení volného času a zábavy a mnohé jiné drobné změny, které si ani neuvědomujeme, mohou napomáhat k odkládání úkolů a povinností na později. Protože k provedení změny potřebujeme více energie, času a vytrvalosti. Vzpomeňte si, když jste dělali něco poprvé, jaké to bylo? A co když jdete dělat něco, co Vám není až tak po chuti? Nebo když jdete dělat něco, co chce od Vás někdo jiný a není to Vaše rozhodnutí? I v takových situacích máme tendenci odsouvat úlohy. Hledáme výmluvy, uchylujeme se k náhradním a možná zábavnějším činnostem. Následkem toho se může stát, že se dostáváme do časového tlaku, prožíváme pocity viny. Jednoduše, nejsme s sebou spokojeni. Dokonce i jiní nás mohou začít vnímat tak, že se na nás nedá spolehnout. Dalo by se říci, že prokrastinace je nesoulad mezi tím, co musíme udělat a tím, co právě děláme. Jak si pomoct, abychom se tomuto nesouladu vyhnuli nebo jej alespoň minimalizovali? Mně v tomto případě funguje mých desatero: 1. V průběhu dne se často zastavím a všímám si, co právě dělám. 2. Na začátku dne, týdne nebo určitého období si úkoly předem naplánuji písemně do diáře. Pomáhá mi to při zastavení se, neboť vidím, co jsem chtěla dělat a vím k čemu se mám vrátit. 3. Před zapsáním úkolu si připomenu, proč chci daný úkol zvládnout. Ne všechny úkoly mě těší stejně, ale hledám smysl, proč je udělám. Některé po tomto uvažování i vyloučím, Paretovo pravidlo 80/20. 4. Nejdůležitější úkoly dělám dopoledne, nejraději hned zrána. Tehdy mám "čistou hlavu". 5. Úkoly si konkretizuji. Jasně pojmenuji, co chci dělat. Velký úkol si rozdělím na více menších částí. 6. Naplánuji si přestávky a jejich délku. Buď po jaké době, nebo mezi kterými činnostmi si dám pauzu. 7. Vypnu nebo odložím pryč z dosahu vše, co by mě mohlo lákat k tomu, abych vybočila ze své pozornosti. 8. Zpracovaný úkol nebo část velkého úkolu odškrtnout v diáři - HOTOVO. 9. Když se mi podařilo v průběhu dne prokrastinovat, přijmu to jako fakt. Pokrok pro mě je už i to, že jsem si to uvědomila. 10. Odpustím si a připravím se tak, abych to v budoucnu udělala jinak. Naučila jsem se sebekázni. Přináší mi pocity radosti a spokojenosti. Když jsem takto dobře naladěná, dokážu s přehledem zvládat i náročnější nebo méně atraktivní úkoly a povinnosti. Minimalizuji prokrastinaci a časový tlak. Dokážu se dále učit novým návykům, což mi v dnešních časech velmi pomáhá udržovat se v rovnováze. Co Vám pomáhá neprokrastinovať? Budeme rádi, pokud nám napíšete Vaše tipy do komentáře. Příště Vám přiblížím téma: Koučink jako forma pomoci, když si sám nevím rady. Autorka článku: Monika Sláviková, RR Prešov Universal maklérsky dom a transformační koučka  ...

 čti více
POJIŠTĚNÍ MAJETKU

Pojištění kol, elektrokol, koloběžek a elektrokoloběžek
Máme tu část roku, kdy čím dál tím více lidí jezdí na kolech či koloběžkách. Stále populárnější jsou i jejich elektro verze a počet lidí, kteří je využívají, například i na jízdu do práce, narůstá. Ve velkých městech se těší mimořádné oblibě tzv. „sdílené kola a elektrokoloběžky“, které mohou lidé využívat za poplatek. Připomínáme, že dnes už je ze zákona jízda koloběžek s přídavným motorkem na chodnících omezena a jejich uživatelé mají status řidičů nemotorových vozidel, jaký mají i cyklisté. Jezdit mají především po cyklostezkách a silnicích. Lidé mohou jezdit na kolech i na koloběžkách po chodníku pouze rychlostí chůze a na silnici musí dodržovat všechna pravidla silničního provozu. Jejich kolize se posuzují jako dopravní nehody a v případě porušení pravidel mohou jejich uživatelé dostat blokovou pokutu. Kdo odpovídá za škodu, kterou způsobíte jízdou na kole nebo koloběžce? V případě, že kolizi s chodcem na chodníku zavinil jezdec, za škodu, která chodci vznikla, odpovídá jezdec. Stejně tak v případě, že dojde ke srážce s vozidlem a viníkem nehody je jezdec (cyklista či koloběžkář). Zde vzniká otázka: "POTŘEBUJE elektrokoloběžka / elektrokolo POV - povinné ručení?" Silniční provoz elektricky asistovaných jízdních kol - elektrokol (nazývaných též v německy mluvících zemích "pedelec" a v anglofonních zemích "e-bike") se řídí Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 (Nařízení o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek).  Ze schvalovacího procesu (homologace) jsou mimo jiné vyňaty dopravní prostředky, jejichž rychlost s asistencí elektromotoru nepřevýší 25 km/h a u nichž je jmenovitý výkon elektromotoru maximálně 250 Wattů; článek 2, oddíl 1h směrnice:  · Šlapací jízdní kola s pedály, která jsou vybavena přídavným elektrickým motorem s maximálním trvalým výkonem nižším nebo rovným 250 W, jehož motor je vyřazen z činnosti, jestliže cyklista přestane šlapat, a jinak je jeho výkon postupně snižován až do vyřazení motoru z činnosti, dokud rychlost vozidla nedosáhne 25 km/h; · Dopomoc elektromotoru může být tedy aktivována pouze při aktivním šlapání, akcelerátor může elektrokolo uvést pouze do rychlosti 6 km/h z klidového stavu (viz norma EPAC níže, v případě šlapání může být jeho výkon až do maximální asistované rychlosti). V září 2009 začala ve všech zemích EU platit specifická norma, která dále zpřesňuje požadavky na elektrický obvod, elektrické kabely a spoje elektrokola, testování baterií, elektromagnetickou kompatibilitu, řízení výkonu, maximální rychlost, které je možné díky elektrickému motoru dosáhnout a na měření maximálního výkonu elektrokol. Tato norma má označení ČSN EN 15194 a je též známá pod zkratkou EPAC (Standard for Electronically Power Assisted Cycles). Tato norma existuje v aktuální verzi jako EN 15194:2017 už i v českém jazyce. · Pokud elektrokolo splňuje omezení dané Nařízením a plní požadavky zmíněné Normy (existuje buď atestace v akreditované zkušebně a je vystaveno prohlášení o shodě nebo je shoda deklarována výrobcem) je z hlediska českého Zákona o provozu na pozemních komunikacích na elektrokola pohlíženo jako na jízdní kola bez elektrické asistence. https://ekolo.cz/legislativa Z jakého pojištění je tedy možné takovou škodu uhradit? Pokud máte uzavřené pojištění domácnosti, v rámci pojištění občanské odpovědnosti příslušníků domácnosti máte pojištěny i škody na zdraví či na majetku, které způsobíte svou jízdou na kole nebo koloběžce. Škodu v takovém případě, za vás uhradí vaše pojišťovna. Týká se to i případů, pokud byste někomu způsobili škodu jízdou na pronajaté elektrické koloběžce nebo kole, ať už v ČR nebo i v zahraničí. Pojištění odpovědnosti však musíte mít sjednané s platností i v příslušné zemi (např. v rámci Evropy).   Pokud by příčinou kolize či nehody byl špatný technický stav takového vozidla a tento stav nemohl být zjevný pro jeho uživatele, odpovědnost za zanedbanou údržbu by v tomto případě nesl jeho majitel nebo provozovatel. Co dělat, pokud Vám kolo/elektrokolo nebo koloběžku/elektrickou koloběžku ukradnou z domu nebo sklepa? Koloběžka je stejně jako kolo a všechny sportovní potřeby automaticky pojištěním domácnosti krytá v pojištění zařízení domácnosti (movité věci). Pojišťovny však při odškodnění rozlišují, zda daná věc zmizela přímo z bytu, z domu nebo ze sklepů či garáží, které se nacházejí mimo prostor domácnosti.  Pokud koloběžku nebo kolo ukradnou z prostor bytu či domu, pojišťovna proplatí zpravidla škodu do výše pojistné částky za zařízení domácnosti. Je třeba pouze u dané pojišťovny pohlídat hodnotu jednotlivé pojišťované movité věci (např. hodnotou nad 50 000 Kč chtějí specifikaci do smlouvy u dané věci uvést výrobní číslo, popis věci, kopii dokladu o pořízení, atd.). V nebytových prostorech patřících k bytu, resp. ve vedlejších stavbách u rodinných domů, je pojistné krytí omezeno maximálním limitem stanoveným pojišťovnou v pojistné smlouvě. Konečně však existuje i možnost mít kolo či koloběžku pojištěnou i proti krádeži mimo rodinný dům či mimo byt. Dokonce už u nás (v ČR) pro kola/koloběžky existuje možnost uzavření havarijního pojištění.  V případě, že potřebujete uzavřít POV – povinné ručení, rychle z pohodlí domova a hlavně zdarma, můžete tak učinit přímo přes naši aplikaci. Umíme Vám pomoci i s celkovou revizí Vašich smluv. Bezplatně se podíváme a nastavíme podle vašich požadavků. Hlavně abyste přesně věděli, za co a kolik platíte. Neváhejte nás kontaktovat na našich pobočkách.       Autor článku: Ing. Martin Kristl, odborný garant...

 čti více
INVESTOVÁNÍ

Inflace a budoucnost Vašich úspor
Jak se nestát chudým Stále častěji se setkávám - a zřejmě to nebude jen můj pocit, s různými tvrzeními, které jsou často jen výkřiky odvolávajícími se na různé mýty. Co je cílem autorů nevím, ale domnívám se, že mohou pozdržet a v horším případě až zadržet rozhodnutí lidí o zabezpečení sebe a o nakládání se svými osobními financemi. Tímto mohou lidi velmi poškodit a některé dokonce "uvrhnout" do chudoby.  Budu se proto v tomto článku věnovat otázkám inflace a sociálního zabezpečení.   Komentáře v grafech a grafy jsou v EUR měně. Inflace Inflace ve své podstatě není nic jiného, než že si za stejné množství peněz po určitém čase, dokážete koupit už jen méně zboží a služeb. Nebo ještě jednodušší definice - " že všechno zdražuje".  Důležitou protiváhou inflace je sledování růstu mezd - protože kromě cen, rostou i platy. Někdy rostou rychleji než inflace - roste i životní úroveň a někdy je to zase pomaleji. Životní úroveň roste, nebo si za svou mzdu můžete koupit více, i navzdory rostoucím cenám.  Jak to vypadalo v čase je vidět z tabulky, ale zda se máme lépe, to se dá pochopit z grafu - máme se lépe.   Příklad Dovolím si ještě příklad - pro někoho k zamyšlení, pro někoho na lepší pochopení (uvěření) a pro někoho - "...tak to přeskočte."  Častým mýtem je výrok: "Za socialismu jsem měl za dvě koruny litr mléka, dnes stojí v přepočtu 15 korun!" Právě tímto prohlášením někteří jednotlivci oponují, že spořit nemá smysl, i tak všechno zdražuje a všichni se také tak máme špatně.    Ten výrok je pravdivý, ale chybí mu kontext, a závěry z něj jsou proto mylně odvozen. Za průměrnou mzdu jste mohli za socialismu (v r. 1989 byla 104.30 EUR) nakoupit 1 571 litrů mléka (mléko přitom byla státem dotovaná komodita). Dnes za průměrnou mzdu (1Q / 2020 = 1 086 Eur) koupíte 1810 litrů mléka (cena 0,6 Eur za mléko v automatu, protože krabicové je "humus". Toto mléko je přitom plnotučné na rozdíl od 2 korunového ze socialismu).   Proč se zabývat inflací, když růst mezd její působení v podstatě maže, dokonce se máme ještě lépe než v minulosti?  Kvůli budoucnosti! Nedá se žít - jak se lidově říká "Z ruky do huby", i když tak zřejmě žije mnoho lidí. Rozumné je mít vytvořenou nějakou rezervu pro případ neočekávaných událostí - nemusíme jít daleko - Corona virus 2020 a pak je důležité tvořit si rezervu na období, kdy nebudeme ekonomicky aktivní (ztráta práce, nemoc, stáří...) Problémem rezervy je? - vypůjčit si předchozí příklad - pokud byste si tu průměrnou mzdu z roku 1989 odložily jako hotovost , dnes byste za ni koupili pouze necelých 174 litrů mléka .    Představte si, že byste ty peníze investovali (což by samozřejmě pro občana ČSSR v té době nebylo jednoduché) například do index u S & P 500. Průměrnou mzdu byste 17. 11. 1989 změnili za 210 USD a za ně získali při ceně indexu 341,6099 USD za akcii, 0,614 kusu akcií indexu. Dnes, 18. 6. 2020 stojí jedna akcie indexu 3 113,49 USD. Pokud byste ji tedy prodali, získali byste 1 912 USD, čili 1 702 Eur (oproti původním 104 Eur) - čili peníze by hodnotu neztratily, právě naopak, ještě by se jejich hodnota, ale i kupní síla zvýšila.       Samozřejmě to není tak jednoduché, ale příklad je dobrý kvůli představě. Je důležité nenechat věcem volný průběh, ale plánovat a rozumně s osobními financemi nakládat.   Vliv inflace na úspory Mnoho lidí peníze má a mělo. Cíl jak je použít často nemají - jsou to peníze tzv. „na horší časy“. Mnoho lidí peníze dostává ať už z výročních životních pojistek nebo ze stavebních spoření či jako dědictví. Také často nemají finanční (časový) plán - ale to je chyba. Inflace je totiž pro tyto úspory neviditelný zabiják. Dovolil jsem si proto vliv inflace na úspory přenést do grafu (níže) a asi komentář ani není nutný.     Samozřejmě, že nikdo nedrží peníze doma v hotovosti (tedy doufám), ale má je alespoň na termínovaném účtu. To je samozřejmě dobré řešení pokud víte, že tyto peníze budete potřebovat brzy na něco utratit. Bohužel ze zkušenosti ale vím, že mnoho klientů využívá dvouleté termínované účty, ale o dva roky peníze nepotřebují a znovu je uloží na dvouletý termínovaný vklad.   Důvodem může být neznalost lepších řešení, obava ze ztráty peněz způsobená zkreslenými informacemi o investování, nebo potřeba pocitu, že jsou peníze snadno dostupné. Pokud má klient požadavek, že peníze nebude dva roky potřebovat, ale pak plánuje jejich použití, je dvouletý termínovaný účet řešením, které mu také nabídnu. Pokud je ale nebude potřebovat čtyři roky, pak už ne.  Důvod je zřejmý z grafu níže. Oranžová linka reprezentuje vklad 10 000 Eur plus zisk z úroků, čili nominální hodnotu peněz po 15 letech vkladů na dvouletých termínovaných účtech, ale modrá linka představuje jejich reálnou hodnotu, tedy po odečtení inflace.    Pravda je však o poznání horší, protože pro naše zákony výnos z úroků představuje 3 976 Eur, náleží státu daň z tohoto výnosu ve výši 755,44 Eur. Reálná hodnota peněz, které máte je proto 10 524 Eur - 755,44 Eur = 9 768,56 Eur. Takže si za své peníze dokážete reálně koupit méně, než před 15 lety.       Správná interpretace příkladu není, že nemáte mít úspory. Správná interpretace však je, že s nimi musíte správně nakládat. Finanční matematiku a investiční nástroje nepotřebujete detailně znát, to je úkolem lidí, kteří se investičním poradenstvím živí, ale pokud vynaložíte přiměřené úsilí, správné řešení najdete.   Stačí se zamyslet, kolik úsilí jste museli vynaložit na získání těchto úspor. Jejich zpráva nevyžaduje tolik úsilí, ale nechat tomu volný průběh není dobré. Jak vytvořit úspory Bez ohledu na to, zda úspory máte, nebo ne, je třeba tvořit další. Pokud ne pro jiný důvod (a jejich dost) tak minimálně pro důvod důchodového zabezpečení. Ne jednou můžete slyšet - 40 let jsem odpracoval, tak se o mě přece stát musí postarat. No musí, ale do jaké míry? Bohužel, protože o důchodech prakticky rozhodují politici, jejich střetům zájmu je potřeba znovuzvolení, proto si nepřiměřenými opatřeními naklánějí důchodců, avšak na úkor rostoucího státního dluhu a na úkor důchodců, který do důchodu půjdou o 20 či 30 let.     Za socialismu se důchodci měli lépe než dnes - není vůbec pravda, i když takový mýtus je rozšířen. Pravda je, že i za socialismu byly velké sociální rozdíly. Jak vyplynulo z výzkumu konzervativního institutu MR Štefánika, a ž 23 % důchodců mělo příjem pod hranicí sociálního minima.  Vývoj reálných důchodů odráží i graf níže převzat z uvedeného výzkumu, jakož i tabulka pod grafem, co si důchodce mohl za své úspory koupit tehdy a dnes.   Tyto mýty - tedy např. o tom, že důchodci se měli lépe, a že se o nás postará stát, či mýty, že řešení situace neexistuje; tyto tedy mohou mnoho lidí odradit od potřeby věc systémově řešit.    Ani socialističtí důchodci se neměli lépe a mezi důchody byly rozdíly. A ty nejenom byly, ale také jsou a budou. Bohužel, důchodový systém je více postaven na míře solidarity, než na zásluhovosti. Proto pokud má někdo dnes velké příjmy, mnohem větší než průměrné, jeho důchod mnohem větší než průměrný nebude. Pokud má někdo příjem mnohem nižší než průměrný (1 086 Eur dnes), jeho důchod bude rozhodně nižší než průměrný (484,18 Eur dnes).      Kámen úrazu je ale úplně jinde. Poměr současných průměrných důchodů k průměrné mzdě je neudržitelný! Dnes je 44,6% - tedy průměrný důchod je 44,6 % průměrné mzdy (socialistický byl přes 50 %), ale ten náš bude pravděpodobně pod 30 %.  Proč je to tak si řekneme v pokračování tohoto článku, pokud tedy o pokračování bude zájem a později se dostaneme k řešení problému. Není vůbec složitý, ale potřebujete plánovat a rozumně nakládat se svými osobními financemi.      Rozumně hospodařit se svými osobními financemi není složité, ale určité úsilí to vyžaduje. Autor článku: Ondřej Faith, Investiční analytik Universal maklérsky dom...

 čti více
Potřebujete pomoct?
+ 420 266 710 013
síť poboček
kontakt

e-mail: info@umd.cz
Potřebujete pomoct?: + 420 266 710 013
tel: + 420 266 710 013
+ 420 725 543 782

Odpovědná osoba pro potřeby GDPR:
Ing. Juraj Lanc
tel: +421 908 865 401
e-mail: zodpovednaosoba@universal.sk

PORTOS LOGIN

WEBMAIL